Historie

Obec Leština je uváděna v historických pramenech od 14. století, ačkoliv její původ bude nesporně starší. Tyto záznamy jsou z roku 1392, poněkud starší zápis  se  týká dnešní části Zálavčí (1371). Tato osada však velmi záhy splynula s Leštinou. 

Výše uvedená data není možné brát jako rok založení vsi. Prvním svědectvím o existenci osídlení Leštiny je nález z doby bronzové, kdy byla celá severní Morava osídlena lidem popelnicových polí (1200 – 500 let př. n. l.). Další osídlení je tu pak zachyceno z mladší doby železné, z tzv. laténu (4. – 2. století př. n. l.), kdy bylo naše území osídleno Kelty. Bohužel přesné místo nálezu, uloženého ve sbírkách olomouckého vlastivědného muzea, není známo, ví se jen, že pochází z leštinského katastru.

Trvalé osídlení kraje je spojeno teprve s příchodem Slovanů v 9. století našeho letopočtu.

Do dějin vstupuje Leština poprvé výslovně roku 1392. Tehdy se uvádí v zemských deskách olomouckých v prodeji části Závořic (zaniklá ves ležící mezi Leštinou a Postřelmovem) s tvrzí Víškem ze Závořic Ondřeji z Leznice. Je tu popisována v popisu hranic prodávaného zboží jako Lestyna.

V druhé polovině 15. století vybudovali Tunklové v okolí důmyslnou soustavu několika rybníků. Z následujícího století máme zprávy o zdejší svobodné rychtě; do pravomoci leštinského fojta tehdy patřilo již téměř opuštěné Zálavčí. Leština ležela na důležité komunikaci, neboť tu  přes řeku Moravu byl postaven most,  na němž bylo již v 16. století vybíráno mýtné.

Díky své poloze se Leština poměrně brzy vzpamatovala i z útrap třicetileté války a po roce 1670 byla již téměř celá dosídlena, takže zde v té době bylo 12 sedláků, pět zahradníků a sedm chalupníků, tedy celkem 24 usedlíků. Rychtu noví majitelé zábřežského panství odkoupili a proměnili v hospodu, vedle toho postavili u řeky valchovnu a olejnu. V následujících stoletích ves utěšeně vzkvétala, zvláště, když v první polovině 19. století získala další úrodnou půdu na místě vysoušených rybníků. Na druhé straně trpěla častými záplavami z rozvodněné Moravy.  Roku 1754 byla na návsi postavena kaple sv. Václava, rok 1770 je spojován s existencí školy v místě. Roku 1834 tu bylo 87 domů a 597 obyvatel.

Po roce 1848 měla Leština tu výhodu, že všechny nové okresní úřady byly umístěny v nedalekém Zábřehu. Celým svým charakterem i vzhledem zůstávala vesnickou lokalitou, ale v sociální struktuře zdejších obyvatel docházelo postupně k výrazným změnám, stále více jich totiž muselo hledat zaměstnání v průmyslu, který naštěstí vznikal hned v několika obcích v okolí, a to v Zábřehu a Sudkově, později v Postřelmově a Vitošově. Ani to však nestačilo a další a další muži z Leštiny se jako zedníci, tesaři a pomocní dělníci vydávali rok co rok na sezónní práce ve stavebnictví. Ve vyloženě zemědělské lokalitě tak získávali stále větší převahu dělníci a jejich odborové i politické hnutí, napřed sociálně demokratické, od roku 1921 i komunistické. Vznikla tak velmi specifická a ojedinělá situace, že ve vesnici, kde jediným průmyslovým podnikem byla malá družstevní mlékárna, vítězili ve volbách komunisté, kteří předstihli lidovou stranu. Přitom tato „Malá Moskva“, jak byla nazývána přívrženci i protivníky, nepatřila k chudým obcím. Za první republiky tu bylo postaveno nebývalé množství rodinných domků a byla provedena celá série různých vodohospodářských úprav v obci i v katastru.

Za okupace byla již část leštinských dělníků a komunistů nasazena do tzv. Todtovy organizace a byla poslána k převýchově na práce na obsazené území Ukrajiny. Přesto zde vzniklo odbojové hnutí, které nakonec vyvrcholilo obsazením vesnice místními povstalci 7. května 1945. Po zásahu jednotky SS bylo pět zdejších občanů odvlečeno a u Stavenice zavražděno. Následovala odplata, která však postihla hlavně Němce z Vitošova. Po květnu 1945 odešlo větší množství rodin do nově osídlovaných obcí a zdejší komunisté obsadili řadu funkcí na Zábřežsku. V roce 1950 zde bylo založeno JZD, ale mezi zemědělci se prosazovalo velmi pomalu. V pozdějších letech se toto družstvo orientovalo na výnosnější pěstování zeleniny a v roce 1975 se včlenilo do zemědělského družstva Dubicko.